A k těm pamětěm, doteď to bylo tak, že se prostě wokna snažily nechat co nejvíc volného místa, čili programy zabíraly jen to, co nutně potřebují a nadstandart si braly z tý volné paměti.
W7 na to jdou z úplně opačného konce. Pokud máte dostatek paměti, W7 jí využijí na 100%. Spousta lidí se děsila, že jim sedmičky žerou spoustu paměti. Ano, žerou, ale k čemu vám je volná, nevyužitá paměť? W7 to dělají tak, že si vedou seznam nejpoužívanějších programů a při startu je rovnou načtou do RAMky, aby když je pak spustíte, naběhli řádově mnohem rychleji. To je ta “záložní paměť”, udržující základní kódy v paměti, takže spousta procesů pak probíhá daleko rychleji. U mě se to třeba z 8GB RAM pohybuje někde okolo 1,5-2,0GB. A opravdu to funguje. Např. Firefox mi naskočí prakticky okamžitě, kdežto když není načtený v záložní paměti, někdy to trvá i 10-15 sekund.
A když pak spustíte aplikaci, která potřebuje velké množství paměti, bez problému ji udělají místo. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsou W7 tak svižné.
U Windows si totiž konečně uvědomili, že nejpomalejším aspektem počítače už dlouho není výpočetní výkon, ale schopnost přístupu k datům. Prostě elektromagnetické plotny s hrabajícíma hlavama jsou směšné v porovnání s extrémní výpočetní silou dnes už levných 4-jádrových procesorů a rychlých grafik.
Čili postup W7 je jakousi náplastí na tuto bolístku do dob, než SSDisky slevní na spotřebitelsky únosnou cenu (a než taky vyjde platforma, která jejich rychlost využije naplno - SATA II to určitě není)